Historie památky

Vytvořeno webmaster Úterý srpen 29, 2017

Vítejte v Českém ráji - devět kilometrů severovýchodně od Turnova, směrem ke strážní hoře Kozákovu, až na samém okraji přírodní rezervace Klokočské skály, leží romantická zřícenina hradu Rotštejn. Částečně zděná a částečně vtesaná do bloku čtyř pískovcových skal.

Z kdysi mohutného hradu, založeného kolem roku 1250 se do počátku třetího tisíciletí dochovalo velmi málo. Při pohledu z okolních skal jsou patrné zbytky hradního paláce a na první pohled také upoutají podivně „rozhozené“ pískovcové bloky po bývalém nádvoří. To více jak 500 let opuštěný hrad do této podoby „upravilo“ přirozené zvětrávání pískovcových skal, spojené s opadem obrovských balvanů ze skalního masivu a také šikovné lidské ruce, které kámen z hradních zdí i části opadlých skal, použily při stavbách chalup a domků v okolí. Nádvoří v roce1941 přeťala žlutě značená turistická stezka. A tak zbylo torzo paláce a při patě skal takzvané ,,hradní sklepy".

Hrad byl založen krátce po polovině 13. století šlechtici z rodu Markwarticů.(někdy též Markvarticů), rodu v erbu kráčející lvice.  Pan Jaroslav z Hrutwice nechal hrad postavit na a ve třech skalách do tvaru zploštělé krokvice pro svého syna Voka, později řečeného z Rotštejna. Byla to stavba z části zděná, z části dřevěná. Po požáru někdy mezi 1272 -5(prameny se různí) pak dřevěné části nahradila stavba hrázděná. V roce 1318  byl hrad dobyt  vypálen. Na poplěnění panství se podílelo 152 šlechticů z Království Českého. Tehdy hrad  držel Vok II. Z Rotštejna. Po tomto požáru byl hrad přestavěn dle tehdejší německé módy a vznikl zde zděný palác. V roce 1360 získal Ješek či Jan z Rotštejna od Karla IV. povolení pořádat v Klokočí týdenní trhy. Roku 1407 je připomínán Ješek či Jan z Rotštejna co místopurkrabí pražského hradu. Rod Rotštejnů vymřel v roce 1413(1415?) a  vdova po posledním majiteli paní Žofka celé panství prodává  Vaňkovi Paldrovi z Vařin a rod Rotštejnů definitivně zmizel z dějin.

V majetku katolické rodiny Paldry z Vařin zůstal hrad po celé husitské války. Obecně oblíbenou pověst o vypálení husitskými vojsky se dosud nepovedlo potvrdit. Po husitských válkách se Rotštejn objevuje v písemných pramenech jen výjimečně. Nálezy keramiky nám však potvrzují, že ještě nějakou dobu sloužil k obývání. Rok 1514 již uvádí Rotštejn, co zámek pustý se zborcenými zdmi a kameny do nádvoří. Pravděpodobnou příčinou zkázy hradu bylo přirozené zvětrávání pískovcových skal a následný pokles terénu. Tyto potíže nás provázejí do dnes.

Nové obyvatele získala zřícenina na počátku 17.století, kdy se v ní ukrývalo prchající obyvatelstvo. To začalo v obnažených dutinách při patě skal a před nimi budovat provizorní příbytky. Nejstarší skalní výtes nás odkazuje na rok 1603.

Postupně zde bylo, téměř jako hrozen pod torzem paláce, vybudováno pět usedlostí s chlévy. Tyto skalní místnosti využívaly vesničané z chalup přímo pod hradem ještě v polovině 19. století. Stopy po tomto sídlení jsou velmi dobře patné dodnes, neboť tvoří turisticky atraktivní „labyrint“ v hlavním skalním bloku

V novějších dějinách zasáhla Rotštejn roku 1843 administrativní pohroma v podobě vyměřování katastrálních hranic obcí. Hrad i s pozemkem činícím 1262 m2 (351 a čtvrt sáhu) byl přiřazen do K.Ú. Bělá a víska Rotštejn s částí pozemku hradu do katastru Klokočí.
Od roku 1840, oficilálně od roku 1860, do roku 1900 pak byly postupně odtěženy skály, které tvořily přirozenou hradbu chránící Rotštejn od východu a jihovýchodu. Kámen posloužil k zasypání rybníka pod hradem, navýšení a vyrovnání terénu, aby do Klokočí mohl jet automobil, dále k úpravám křižovatky Loktuše - Na špici a při stavbě CK silnice na Lomnici nad Popelkou.

Dvacáté století přineslo památce četné zásahy jak přírodními katastrofami tak lidskou rukou. Jak uvádí místní historik, profesor University Karlovy J.V. Šimák – „ …V  létě roku 1919 byla část zdiva u skalní brány schválně sousedy pobořena a obezdění brány samotné také již zmizelo,... jakož i obezdění malé branky v nádvoří". V tomtéž spise vyjadřuje historik obavy o osud samotné skalní Brány,místními řečené  Zvonice a doporučuje „..Myslím, že bude nutno postaviti zde pilíře, ne sic aby kámen držely, ale aby ho chránily před větrem a deštěm“.

Dlužno dodat, že toto doporučení páně profesovo bylo realizováno až z Programu záchrany architektonického dědictví ČR po mnoha složitých úředních jednáních, debatách odborníků až v létě roku 2003.

Iniciativa J. V. Šimáka spojená se statickým zajištěním zříceniny byla kvitována s povděkem na tehdejším památkovém úřadě. Ministerstvo školství a národní osvěty navrhlo dotaci ve výši 2000 Kč, avšak ekonomické problémy mladého státu nakonec způsobily odsunutí záchranných prací až na rok 1922. To už si statické zajištění zdiva vyžádalo částku převyšující 12 000 tehdejších korun.

Rok 1934 přinesl zkázu v podobě přírodní pohromy. 6. března se zřítila část skály na turistickou stezku vedoucí od domku čp. 2. Dne 9. května 1934 se opět pohnuly skály. Událost popisuje dobový tisk takto: „Skála na hradě Rotštýně praskla v polovici a jedna její část se zřítila na dolní úsek cesty ke Klokočí. Svou vahou rozdrtila strop takzvaného sklepa, kam se nejvíce chodí…“ V této době chtěl od majitele hraběte Aerethala koupit hrad Okrašlovací spolek Klokočí. Pan hrabě však nabídku odmítl.

Likvidace následků pohromy proběhla rychle a bez dozoru památkového úřadu. Kámen byl podle pamětníků řemeslně rozbíjen na štuky a používán ke stavbě domků, stejně jako zdivo z hradu zřícené. Došlo tak k nenapravitelným škodám, protože zmizely tesané kapsy po dřevěných konstrukcích  na skalách.

(Nutno podotknout, že schopnost recyklovat hradní zříceninu neztratili potomci tehdejších obyvatel do dnes, jak jsme se mohli přesvědčit  naposledy o Vánocích 2005, kdy nám nějaký dobrák začal rozkrádat prkna a trámy určené na opravu, které z důvodu dosychání konzervačních nátěrů nemohly být uzamčeny do skládku.)

Druhá světová válka, konkrétně rok 1941 přinesl Rotštejnu pohromu v podobě žluté turistické stezky vylámané do scenerie nádvoří. Sztezka nerespektuje přirozené ohrazení dávného panského sídla a zcela nelogicky odděluje palác od nádvoří. Také kamenné schodiště vysekaného přímo do hradu samotného, aby byl lépe umožněn vstup je zásahem zcala měnící pohled na palác.  Toto schodiště je dnes kryto novým schodištěm dřevěným. Doktor Augustin Bayer konstatuje ve svém hlášení: „schodiště vtesané do skal je místy doplňováno cementem, místo přirozené úpravy kamenem...“

V roce 1948 byl Rotštejn zkonfiskován a jakýmsi výnosem, u kterého není do dnes znám autor ani úřad výnos vydávající byla zřícenina hradu přidělena obci Bělá a Klokočí. V roce 1953 se hrad stal majetkem Krajského úřadu v Liberci a pak je opět uváděn v majetku obcí.

Bohužel po celou dobu pokračovala devastace zdiva, rozebírání památky pro účely stavební, tzv. sklepy byly zaváženy odpadky. Ještě v roce 1988, tedy již v době kdy probíhala korespondence o záchraně památky mezi tehdy trampským sdružením a odborníky, rozhoupali místní ožralí mladíci část zdiva a shodili jej dolů. Po celou dobu byl hrad Rotštejn veřejně přístupnou stavebně architektonickou památkou, která pomalu podléhala zubu času a řádění vandalů. Bohužel stejná situace byla i v okolních skalách.

Záchrana památky:

Na základě platnosti zákona 20/1987 Sb. O státní památkové péči,  dohody   současné kastelánky hradu paní Hany T. Hlubučkové, trampského(později občanského) sdružení sdružení a vedení  obcí Mírová pod Kozákovem a Klokočí  proběhlo v roce 1990 zaměření hradu, následoval stavebně-historický průzkum a v roce 1993 první projektová dokumentace na záchranu památky - statické zajištění zdiva.

V letech 1993-2000 probíhaly záchranné a konzervační práce, vytěžení divokých skládek z hradních sklepů, odstranění náletových dřevin, překrytí dochovaných komunikací dřevěnými podlahami, atd.Vše realizovali členové a přátelé sdružení.(dnes spolku) Ochrana Kkokočských skal, pod vedením paní kastelánky.

Ke slovu se dostal také archeolog, bez jehož přítomnosti by žádá z těchto aktivit nebyla možná. Přesto archeologický výzkum proběhl v nezbytně nutném rozsahu.


Práce v létě 1994 vedl PhDr. František Gabriel ve spolupráci s Dr. Janem Prostředníkem.
Na snímku je dnes zakrytý prostor u studny a černé kuchyně.

Jaro roku 2001 přineslo obcím tolik potřebné zařazení památky do Programu záchrany architektonického dědictví. Práce probíhaly přesně podle projektové dokumentace za dozoru pracovníků NPÚ územního pracoviště v Pardubicích a orgánu Státní památkové péče a ochrany přírody (ok, úřad Semily). Vše realizovaly místní firmy.

Provedeno bylo statické zajištění dochovaného zdiva podle zaktualizovaného projektu Ing. Petra Charváta za spolupráce Ing. Arch. Jana Bárty a Ing. Jana Vinaře. Nejvíce práce si vyžádala jihozápadní, největší dochovaná zeď s cihlovým oblokem z dvacátých let minulého století. Tady bylo nutno odstranit drobné náletové dřeviny, doplnit chybějící kameny ve spodní části zdi, opravit spáry z obou stran a především zpevnit korunu zdiva, která hrozila zborcením. Dále byla zabezpečena východní část zdiva včetně dochovaného okna nad hradní studnou a v rámci ochrany původních středověkých komunikací a dalšího zpřístupnění hradu ošetřena další část pískovcového podloží.


Dřevěné podlahy na trámech vložené do původních trámových lůžek chrání původní komunikace před "ošlapem".

Udržovací práce na zřícenině probíhají stále, v závislosti na potřebách památky.

Od roku 1998 je Rotštejn zpřístupňován postupně veřejnosti, rok 2004 pak přinesl první plnou turistickou sezónu.

H.T. Hlubučková, kastelánka